Diplomová práce - kompletní článek
Článek : 35686 ; Vydáno : 7.5. 2005 ; Autor : Marie Široká
Tisknuto z : Konopářský svaz - http://81.0.228.110/

Zde poskytuji komukoliv k volnému použití svoji diplomovou práci, zpracovanou na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE Praha ze dne byla 19. června 2001 Zdroj:http://fundekave.spi.cz/index.php?kam=2&co=203

fiogf49gjkf0d

Diplomová práce

Zde poskytuji komukoliv k volnému použití svoji diplomovou práci,
zpracovanou na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE Praha. Tato práce byla 19.
června 2001 (pokud si ten datum správně pamatuju :) obhájena s hodnocením
"velmi dobře". Zde je práce v té podobě, v jaké byla odevzdána. V současné
době pracuji na jejím dalším rozšíření a obohacení, mimo jiné i o unikátní
osobní zážitky z letních cest po Maroku a Španělsku (byl to nářez). V
případě zájmu o případné další "verze" me lze kontaktovat na adrese
mychalek@centrum.cz.


1.11.2001 M.Ř. Ing. :)))


Vysoká škola ekonomická v Praze
Fakulta mezinárodních vztahů
Hlavní specializace: Mezinárodní obchod




Název diplomové práce:
Problematika obchodu s konopnými drogami
ve světě a v ČR




Vypracoval: Michal Řehák
Vedoucí diplomové práce: doc. ing. František Drozen, CSc.




P r o h l á š e n í

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma

"Problematika obchodu s konopnými drogami ve světě a v ČR"

jsem vypracoval samostatně,
s použitím literatury a dalších podkladových materiálů.
Jejich seznam uvádím v přiloženém seznamu literatury.


Na tomto místě bych rád upřímně poděkoval Ditě, své rodině, panu Petru
Davídkovi a dalším,
jejichž laskavá podpora a pomoc významnou měrou přispěly k napsání této
práce.





OBSAH




Úvod


1 Cannabis - základní charakteristika

1.1 Postavení konopných drog v ekonomice a ekonomii
1.2 Historické a botanické aspekty
1.2.1 Botanická charakteristika
1.2.2 Výroba drogy z rostlinného materiálu

1.2.3 Obecná historie konopí

1.2.4 Původ konopí a současné nejvýznamnější pěstitelské oblasti
1.3 Působení konopných drog
1.3.1 Chemická část
1.3.2 Subjektivní a psychologické aspekty intoxikace
1.3.3 Fyziologické symptomy a farmaceutické aspekty
1.3.4 Významné studie
1.3.5 Další nebezpečí konopných drog
1.4 Průmyslové využití konopí
1.5 Konopné drogy a společnost
1.5.1 Kriminalita
1.5.2 Cannabis jako startovací droga
1.5.3 Organizace zabývající se konopím


2 Cannabis - situace ve světě

2.1 Drogy a mezinárodní právo
2.2 Světové vývojové trendy
Výroba, obchod, užívání
Ceny
2.3 Asie - pravlast konopí
2.3.1 Východní a jihovýchodní Asie
2.3.2 Jižní Asie

2.3.3 Střední Asie

2.4 Evropa - hlavní světový importér
2.4.1 EU a ostatní státy západní Evropy
2.4.2 Střední a východní Evropa
2.5 Amerika -kolébka prohibice
2.5.1 USA
2.5.2 Střední a Jižní Amerika
2.6 Afrika
2.7 Austrálie a Oceánie




3 Cannabis - situace v České republice

3.1 Vývoj do roku 1989
3.2 Současný stav
3.2.1 Legislativa
3.2.2 Konopí mezi mládeží
3.2.3 Drogy a státní správa

Závěr
Literatura
Přílohy



Motto: Všechny zákony, které můžeme porušit bez toho, abychom někomu
ublížili, jsou směšné. (Spinoza, cca. 1660)




Úvod


Marihuana, hašiš. Cannabis. Kolik obav a zatracení se skrývá za těmito
jmény. Jak je přitom (či snad právě proto) lákající a svůdná... [4] Počátek
mého osobního zájmu o konopné drogy spadá do doby zhruba před osmi lety, do
dob gymnaziálních studií, puberty, dospívání. Po osmi letech rekreačního
"fetování" jsem se ve zdraví "prohulil" až k sepsání následujícího
elaborátu. Tato práce se snaží zmapovat oblast, která je dodnes zastřena
neuvěřitelnou mlhou předsudků, neznalosti, neinformovanosti, předpojatosti,
hysterie, polopravd i lží.
Fenomén konopných drog nabývá v posledních letech značných rozměrů a
důležitosti nejen v tradičních produkčních oblastech (kde tomu tak je
odjakživa), ale prakticky v celém civilizovaném světě. Počet uživatelů
neustále stoupá, Českou, resp. Československou republiku v době od konce
osmdesátých let nevyjímaje. V našich oblastech zasahuje tato problematika
zejména mladou, nastupující generaci, a nejen proto si zaslouží objektivní
a všestranné zkoumání širokého spektra vědeckých disciplín od medicíny,
psychologie a psychiatrie přes historii, sociologii a filosofii až po
ekonomii. Proto jsem si zvolil toto téma.
Prvořadým cílem práce je prozkoumat problematiku konopných drog a obchodu
s nimi u nás a ve světě z ekonomického hlediska. To zahrnuje identifikaci
produkčních a spotřebitelských oblastí, charakterizaci produktu a postupu
jeho "výroby", obchodování, distribučních cest, cen a dalších ekonomicky
relevantních faktorů, jakými jsou legislativní úpravy, zdravotní a
společenské dopady a další.
Vzhledem k dosud převažující ilegalitě obchodu však není možné pracovat
s dostatečnou datovou, statisticko-analytickou základnou. Na druhé straně
se po důkladném studiu dostupné literatury i na základě vlastních
zkušeností a pozorování domnívám, že je nezbytně nutné přiblížit
problematiku konopných drog v jejích širších společenských, politických,
filosofických, historických, kulturních i medicínských souvislostech, neboť
na tomto poli dosud panuje nejen ve společnosti, ale často i ve vědeckých a
politických kruzích značný chaos a zmatek. Proti sobě tu často stojí zcela
protichůdné argumenty i výsledky studií. Nutnost širšího pohledu pramení
dále z potřeby zhodnotit celkové působení konopí na člověka, které je
nezbytné k posouzení legitimity v současnosti převažujících právních úprav
obchodu marihuanou.






Kapitola 1: Cannabis - základní charakteristika

1.1 Vztah konopných drog k ekonomice a ekonomii

Jádro současné ekonomie, zejména zabýváme-li se obchodem s konkrétně
určenou komoditou, je představováno analýzou nabídky a poptávky daného
zboží. Tyto dvě složky se pak v existujícím společensko-ekonomickém systému
střetávají na trhu, kde dochází prostřednictvím ceny k jejich interakci a
následné směně, realizaci nabídky a uspokojení poptávky. Většina výrobků a
služeb je obchodována na základě platných legislativních úprav. Tím se
dostáváme k hlavnímu specifiku zkoumané komodity a současně hlavnímu
rozdílu mezi ní a obecným standardním výrobkem či službou - tedy ilegalitě
zkoumaného trhu. Obchod s drogami, konopné nevyjímaje, tvoří v drtivé
většině států světa součást ilegální, šedé neboli stínové ekonomiky, tudíž
z něho neplynou žádné daňové výnosy a naopak dochází ke značným dodatečným
společenským nákladům na snahy o prosazení práva, tedy jeho potlačení či
zničení (zaměřeno na stranu nabídky), nebo naopak na prevenci (zaměřeno na
stranu poptávky).
Nejedná se však o charakteristiku statickou, což platí výrazněji než u
jiných drog právě u těch konopných. Zde jsme v posledních letech svědky
značně dynamického vývoje, počínajícího v první polovině dvacátého století
postavením konopí mimo zákon ve většině civilizovaného světa a zatím
nejvýrazněji eskalujícího v současné době, na přelomu druhého a třetího
tisíciletí. Společně s neustále rostoucím počtem uživatelů konopných drog
se pomalu, ale jistě rozšiřuje společenské povědomí o této rostlině a
současně dochází k postupnému rozplývání husté mlhy pravd, polopravd a lží,
jež tuto problematiku po dlouhou dobu hustě zahalovala. A tak se některé
vyspělé tržní ekonomiky zejména v západní Evropě (v první řadě Nizozemí,
následované v nedávné době např. Švýcarskem a dalšími státy uvolňujícími
konopnou represi) rozhodují ve stále větší míře trh s konopnými drogami
dekriminalizovat. Ve světle posledního vývoje, na základě dostupných
informací, vědeckých poznatků i celospolečenskému posunu se zdá být
pravděpodobné, že v následujících letech, maximálně desetiletích, se ve
většině civilizovaného světa obchod konopnými drogami stane standardním,
legálním ekonomickým odvětvím, podobným stávajícímu alkoholovému či
tabákovému. Není proto samoúčelné tuto probl%matiku podrobněji
charakterizovat a analyzovat, naopak.
Bezprostředně související otázku tvoří jiné než drogové využití
rostliny konopí. V minulosti byl tento aspekt zastíněn protidrogovou
hysterií, avšak i na tomto poli dochází v posledních letech k dalekosáhlým
změnám. Široká paleta využití konopí v odvětvích stavebního, energetického,
papírenského, kosmetického, farmaceutického či potravinářského průmyslu
představuje obrovský ekonomický potenciál, a proto této otázce bude
věnována samostatná kapitola.







1.2 Historická a botanická východiska

1.2.1 Botanická charakteristika [1]

Základní surovinou, ze které se získávají látky kanabisového typu, je
rostlina konopí. Botanická klasifikace rodu konopí (někdy se v češtině
uvádí též výraz konopě) - cannabis, které systematicky patří do řádu
Urticales (kopřivotvaré), čeledi konopovitých - Cannabaceae, je poměrně
složitá a nejednotná. Často se uvádějí 3 druhy: konopí seté - Cannabis
sativa, konopí indické - Cannabis indica (tento druh obecně má nejvyšší
obsah psychoaktivní látky THC) a konopí plevelné či rumištní - Cannabis
ruderalis. Jindy se uvádí pouze konopí seté a konopí rumištní, přičemž
konopí indické (Cannabis sativa var. indica) a konopí americké (Cannabis
sativa var. americana) jsou uváděny jako jednotlivé odrůdy konopí setého,
existuje i klasifikace uvádějící pouze Cannabis sativa s několika
subspeciemi.
Jedná se o jednoletou, nejčastěji dvoudomou bylinu (samčí a samičí
rostliny), někdy se však vyskytují i hermafroditní rostliny, nesoucí samčí
i samičí květy. Kůlový kořen dosahuje hloubky až 2 m, ale v poměru k velké
hmotě nadzemní části je relativně slabě vyvinutý. Samotná rostlina dosahuje
výšky 0,3 až 6 metrů, se 7 - 15 internodii a je více či méně větvená. Listy
jsou dlouze řapíkaté s vytrvalými palisty, zpočátku vstřícně uspořádané,
později nejčastěji střídavé s pilovitou čepelí tří až jedenáctičetnou.
Samčí rostliny jsou podle literatury méně vzrůstné a štíhlejší, v praxi
však často vyšší než samičí a dozrávají o 4 až 6 týdnů dříve než rostliny
samičí.

1.2.2 Výroba drogy z rostlinného materiálu

Samotná droga se získává ve dvou základních formách. V prvním případě jde o
suchá květenství a vrchní lístky samičích rostlin, tzv. marihuana, ve
druhém případě se jedná o samotnou pryskyřici s obsahem účinných látek až
kolem 40%, tzv. hašiš. Marihuana vzniká prostým usušením samičích květů a
vrchních lístků a následně je nejčastěji kouřena z ručně balených cigaret -
jointů - buď čistá, nebo ve směsi s tabákem. Dále ji lze použít k přípravě
různých pokrmů či nápojů. Kanabisová pryskyřice je sbírána tradičně ručním
odrolováním květů, případně probíháním polem a následným seškrábáním vrstvy
hašiše z rukou či těla, druhým způsobem je extrakce v tucích a
vykrystalizování. Někteří autoři rozlišují čaras (ručně získaná pryskyřice)
a hašiš (extrahovaná). Pryskyřice je poté hnětena do formy kvádrů, tablet,
koulí nebo kostek a posléze před vyschnutím chráněna zabalením do listů
nebo celofánu. V této formě se objevuje na černém trhu. Zabarvena bývá v
závislosti na místě původu do různých odstínů hnědi, přes tmavě zelenou až
černou. Při užívání se hmota nejčastěji nahřívá zapalovačem a drolí do
jointů či dýmek. Někdy bývá též extrahován s alkoholem a vyrábí se zněj
hašišová kořalka, dále též hašišový olej.
Pro samotnou drogu existuje mnoho názvů, např. bhang, charas (Indie), kif,
dagga (Afrika), ganja (Jamajka, Indie), pot, grass (USA), habak (Turecko),
grifa (Mexiko), u nás mj. tráva, fruta, marjánka, zelí či hulení, u hašiše
pak haš, shit, hovno, čokoláda (tento název obvyklý spíš v západní Evropě)
apod. Kromě nejběžnějšího užívání formou kouření ručně balených cigaret-
jointů (u nás jsou synonyma pro joint též výrazy špek, brko), které je
rozšířeno hlavně v Evropě a v USA, je oblíbené též kouření z dýmek, vodních
dýmek či konzumace speciálně připravených nápojů a pokrmů (bhanglassi -
bhang smíšený s mlékem, dále se často připravují různé cukrovinky a
pečivo). Nejčastěji se při těchto způsobech přípravy využívá rozpustnosti
účinných látek v tucích a v alkoholu - časté jsou extrakce za pomoci oleje,
másla, mléka, destilátů.[5]
Gurmánům lze doporučit Gottliebovu knihu "Vaříme s konopím", která se v
České republice před nedávnem nesmyslně "proslavila" aférou ohledně žaloby
na jejího vydavatele, olomoucké nakladatelství Votobia.

1.2.3 Obecná historie konopí [2]

Archeologické nálezy z období neolitu, týkající se konopí, jsou poměrně
skrovné, nicméně existují nálezy např. z Tchajwanu z období asi 12 tisíc
let př.n.l., svědčící o tom, že ve staré Číně i Indii se konopí tradičně
využívalo i jako užitková rostlina. Údaje o používání Cannabis v Babylonii
jsou staré 7 000 let. Absolutorium za největší rozmach v pěstování i
všestranném využívání této rostliny v dějinách ovšem patří Číně, prameny
pocházející z této oblasti jsou staré asi 6 500 let. Plody konopí se byly
nalezeny také na různých neolitických nalezištích v Německu, Rakousku,
Švýcarsku a Rumunsku. Zřejmě rostlo jako plevel v okolí pradávných osad a
později zdomácnělo. Konopné oděvy nosili například Thrákové a jejich šamané
využívaly omamné účinky rostliny k vyvolání transu. Archeologové objevili
nádoby z počátku 3.tisíciletí př.n.l., které se pravděpodobně používaly k
omamnému pálení konopí. Pro naše předky hrála důležitou roli i semena,
která byla důležitým zdrojem oleje a bílkovin. Užívání konopných drog, tj.
marihuany a hašiše, je historicky spjato s náboženskými obřady.
Hinduistickému a islámskému náboženství nahrazují konopné produkty alkohol
jak rituálně, tak kulturně. Podle indické tradice věnovali bohové (Šiva)
konopí člověku, aby mohl zvýšit svou odvahu, rozkoš a uspokojit sexuální
touhy. Je tam považováno za afrodisiakum. Konopí používaly prakticky
veškeré starověké vyspělé kultury. Opěvují ho indické védy, perští súfisté,
vážili si ho Egypťané i staří Číňané. Zmiňuje se o něm též Homér ve své
Odysseie. Čínští věštci užívali konopí a ženšen, aby mohli "cestovat
v čase", konopí se přidávalo rovněž do tajemných taoistických elixírů
života a lásky.
V Evropě se díky antickému dějepisci Herodotovi proslavili vdechováním
omamného kouře z konopných semen zejména Skytové, divocí nomádi ruských
stepí, kteří údajně vynalezli právě za účelem sklízení konopí kosu (odtud
anglický výraz pro kosu - scythe). Ti konopí přinesli do Evropy severní
cestou kolem r. 2800 př. n. l. Domestikace konopí je v Evropě zařazována do
období do r. 400 př. n. l. v Norsku, Anglii a Německu, do r. 150 př. n. l.
ve Švédsku atd. V 16. století věnoval konopí několik kapitol například
Francois Rabelais ve své "Třetí knize o Pantagruelovi".
Historické prameny rovněž uvádějí zajímavý příklad zneužití hašiše u
extrémní muslimské sekty hašišínů (assassinů, assainů) z 11. století, jejíž
členové, fedáviové, byli údajně jeho pomocí manipulováni ke slepé
poslušnosti, načež plnili ty nejstrašnější, často krvavé úkoly, úkladné
vraždy apod.
Konopí mělo velký význam jako textilní plodina a jeho pěstování bylo často
podporováno vládami, v roce 1762 byli dokonce ve Virginii farmáři
nepěstující konopí penalizováni. Konopí jako droga nebylo považováno za
nebezpečné a například v Severní Americe, kde se pěstovalo na rozsáhlých
plochách, stoupl zájem o konopí jako drogu až v souvislosti s prohibicí v
1. polovině 20. století. Co se týče hašiše, první, kdo v Evropě popsal jeho
užívání, byl Marco Polo v cestopise "Milion" (13. století). Na počátku 19.
století poznala Evropa díky Napoleonovu tažení do Egypta hašiš. Britští
lékaři také dovezli tuto drogu z Indie. Pokusy s hašišem prováděli
například členové hašišového klubu v Paříži (mj. Charles Baudelaire,
Alexander Dumas).
První zmínky o terapeutickém využití konopí indického pocházejí z období
vlády bájného čínského císaře Šen-nunga (2737-2697 př. n. l.). Ten byl
vynikajícím léčitelem a konopí předepisoval při léčení malárie, zácpy,
revmatických bolestí a ženských nemocí.V Evropě se o léčivých účincích této
rostliny poprvé zmiňují Dioskorides a Plinius. V lidovém léčitelství se
konopí po staletí doporučovalo k léčbě astmatu, kašle, epilepsie, poruch
spánku, při bolestech a křečích, zevně potom na rány a kožní infekce.
Tisíce let byla však marihuana oceňována nejen jako lék, ale i pro své
euforické vlastnosti. Například v roce 1894 odhaduje Encyklopedia
Britannica počet jejích pravidelných uživatelů na 300 milionů, zejména ve
východních zemích.

1.2.4 Původ konopí a současné nejvýznamnější pěstitelské oblasti

K přípravě konopných drog se využívá zejména konopí indické, které pochází
pravděpodobně z mírných západních svahů Himaláje, Altaje a z Kašmíru. Dnes
se pěstuje především v Indii (až do výšky 3000 m.n.m.), v severovýchodním
Íránu, v Afghánistánu, Pákistánu, Indonésii, Střední Asii, severozápadní a
střední Africe, v Mexiku, USA, Střední a Jižní Americe a jinde, viz
Příloha 3a). Hlavním produkčním centrem hašiše je oblast Středního východu.
Jedná se o vůbec nejrozšířenější psychotropní drogu, jejíž užívání se
rozmohlo prakticky po celém světě.

1.3 Působení konopných drog

1.3.1 Chemická část

Co se týče chemického složení, z hlediska přítomnosti halucinogenních
(vhodnějším termínem se zdá být psychoaktivních) látek, charakteristických
pro rostliny konopí, je důležitá pryskyřice, produkovaná žlázkami na
horních listech keřů a zejména v samičích květenstvích, výrazně nižší obsah
psychoaktivních látek lze nalézt i ve spodních listech, stonku a semenech.
Jde o charakteristicky vonící, žlutou až hnědavou hmotu vylučovanou
rostlinou (v důsledku aktivního šlechtění se však barevné spektrum značně
rozšířilo a zahrnuje dnes často bílou, oranžovou, fialovou a další barvy).
Rostlina tak reaguje na vysokou teplotu a nedostatek vlhkosti v atmosféře.
První chemické výzkumy složení marihuany spadají do poloviny minulého
století, ale teprve v šedesátých letech našeho století byly završeny
rozhodujícími výsledky. Pryskyřice představuje velmi početnou směs tzv.
kanabinoidů, příbuzných látek lišících se strukturou svých molekul. Hlavním
nositelem psychoaktivních účinků je delta-9-tetrahydrocannabinol (delta-9-
THC), systematicky 1-hydroxy-6,6,9-trimethyl-3-pentyl-delta-9-
tetrahydrodibenzopyran (dále jen THC). Poprvé tuto látku syntetizoval Dr.
R. Mechoulam na univerzitě v Tel Avivu roku 1964. Odhady hovoří o tom, že
tato látka způsobuje 70 až 100% psychoaktivních účinků. Dalšími
významnějšími kanabinoidy jsou pak mj. cannabidiol (CBD), látka s jistými
sedativními, analgetickými a též antibiotickými vlastnostmi, která je
vlastně bioprekurzorem THC (mezistupněm při tvorbě samotného THC), dále pak
např. cannabinol (CBN), který je naopak degradačním (oxidačním) produktem
THC (není tedy produkován přímo rostlinou). Podíl ostatních kanabinoidů na
omamných účincích nebyl dosud uspokojivě objasněn, předpokládá se však, že
průběh intoxikace do značné míry ovlivňují (jsou zjištěny určité rozdíly
při konzumaci přírodního kanabisu a čistého syntetického THC).
Zatím není rovněž přesně známo, zda jsou omamné účinky konopí vyvolávány
těmito látkami přímo, či druhotně metabolity, vznikajícími biochemickými
přeměnami původních substancí. Nejnovější teorie tvrdí, že THC ovlivňuje
centrální nervový systém díky své vysoké slučivosti s lipidovými komponenty
myelinu (obal neuritu - nervového výběžku neuronů). Receptory, na něž se
napojují základní aktivní látky kanabisu, byly v nedávné době objeveny.
Nacházejí se hlavně v mozkové kůře, která je centrem vyššího myšlení, a v
hippocampu, který je sídlem paměti. Doposud však nebyla identifikována
látka, produkovaná tělem, na kterou se vážou. Jisté je, že aktivní
kanabisové složky jsou schopny obsadit receptory a vyřadit je z činnosti, a
tak bránit činnosti přirozených neurotransmiterů. Podle některých autorů
přítomnost přesně "padnoucích" marihuanových receptorů dokazuje odvěké
spojení člověka a této rostliny.

1.3.2 Subjektivní a psychologické aspekty intoxikace

Podívejme se nyní blíže na hlavní příčinu trvající nezákonnosti konopných
drog v současnosti, tedy na jejich schopnost měnit vnímání a vědomí
člověka. Jelikož způsob a následky této změny nejsou ovladatelné a
současnou vědou často ani vysvětlitelné, stala se tato schopnost konopí
nežádoucí pro současnou většinovou společnost, uznávající náboženství
materialismu, zejména pak pro její vůdce, politiky. Jak tedy taková
intoxikace probíhá?
THC je absorbováno dýchacím traktem při kouření nebo trávicím ústrojím, je-
li polykáno. Průměrné dávky, vyjádřené množstvím THC, jsou při kouření 15-
20 mg, při orálním požití 30-40 mg. Účinek kouření se projevuje téměř
okamžitě (do 15 minut) a trvá kolem 3 hodin, při perorálním užití nastupuje
účinek asi po 30 minutách a trvá v průměru 6 hodin. Účinky nelze přesně
dopředu odhadnout, vždy záleží na množství a způsobu užívání, psychickém a
fyzickém stavu uživatele, jeho individuálních vlastnostech a vnímavosti,
prostředí, četnosti užívání apod. Obecně se často uvádí v první fázi pocity
sevřenosti a úzkosti (zdaleka to však není pravidlem), ve druhém pak
euforie a pocit vnitřní blaženosti. Může dojít k zdánlivě bezdůvodné
veselosti, někdy provázené neztišitelným smíchem. K tomu přistupuje pocit
naplněné radosti, podobný intenzivnímu vnitřnímu uspokojení po dobré
zprávě, úspěchu nebo zvládnutí obtížného úkolu.
Někdy se naopak objevují pocity ostychu, strachu či viny, popřípadě
deprese, při vyšších dávkách paranoidní reakce (k těmto pocitům nepochybně
přispívá vědomí ilegality drog). Tyto stavy někdy přecházejí v únavu,
lhostejnost a otupělost. Dochází k mírně zkreslenému vnímání času. Dalšími
ze symptomů hašišového či marihuanového opojení jsou narušení běžného chodu
myšlenek, soustředění a pozornosti, zesílené a zostřené vnímaní smyslových
vjemů, hlavně sluchových a chuťových, překvapivé vhledy do rozličných
vztahů objektivního světa, na druhé straně pak dochází k selhávání
krátkodobé paměti, výpadkům pozornosti a snížení mechanické obratnosti.
Dochází rovněž k synesteziím (vyvolání vjemu jednoho smyslu podnětem z jiné
smyslové oblasti, např. barevné slyšení), iluzím sluchovým i zrakovým,
které někdy mohou přecházet až ve zrakové halucinace. Konopné drogy
povzbuzují chuť k jídlu, některé fáze opojení jsou provázeny až chorobnými
návaly hladu a žízně. Všechny tyto příznaky nejsou časově ohraničeny,
vzájemně se prolínají a některé mohou zcela chybět.
Celkově je marihuanové opojení, tzv. "high", popisováno jako komplexní,
všeobjímající prožitek, zahrnující široký rozsah psychických, fyzických a
emotivních reakcí, vzruchů a pocitů, přičemž droga je pro uživatele jakýmsi
zvětšovacím zrcadlem jeho obvyklých dojmů a myšlenek. Odbornící se shodují
v tom, že občasné užívání neznamená pro lidské tělo větší nebezpečí
fyzického charakteru. Dopad na psychické zdraví může být různý, obecně však
užívání vede zejména k odklonu od materialistického, na výkon zaměřeného
životního stylu k více duchovně orientovanému světonázoru, ke zvýšení
tolerance vůči novým či odlišným skutečnostem a zvýšení schopnosti empatie.

Při dlouhodobém a pravidelném užívání může rovněž dojít k nárůstu apatie a
ke snížení schopnosti provádět soustavnou plánovitou činnost (v této
souvislosti se hovoří o tzv. amotivačním syndromu), k oslabení mechanické
paměti. K amotivačnímu syndromu stojí v protikladu zjištění, že na Jamajce
či Kostarice kouření marihuany naopak motivaci zvyšuje. Někteří autoři,
např. R. Robinson v [14], zastávají názor, že v případě amotivačního
syndromu ve vyspělých státech jde spíše o pochybnosti o moudrosti motivací
ve 20. století, jimiž jsou úspěch, výkon a zisk. V tomto smyslu lze pak
konopí skutečně považovat za hrozbu moderní společnosti. Někdy je též
uváděno narušení kreativity a abstraktního myšlení, to však lze považovat
za velmi sporné - o opaku nás již přesvědčilo mnoho velkých umělců. Naopak,
Grinspoon [6] a jiní uvádějí důkazy použití k přesně opačnému účelu.
Často se uvádí, že kanabisové deriváty mohou vyvolat psychickou závislost a
mírnou toleranci (tj. zvyšování dávky k dosažení stejného efektu). Co se
týče psychické závislosti, jde o velmi vágní a různě definovaný pojem,
avšak s tvrzením, že jakási forma psychické závislosti na konopí se
vyskytuje, v zásadě souhlasí naprostá většina badatelů. U tolerance je
situace poněkud jiná - zvyšování konzumace souvisí spíše s prodlužováním a
zintenzivňováním prožitku, obecně je zkušený uživatel po jednom jointu
nejčastěji stejně nebo i více "zhulený" než člověk na kanabis nezvyklý.
Fyzická závislost či fyzicky pociťovaný abstinenční syndrom v podstatě
neexistuje.

1.3.3 Fyziologické symptomy a farmaceutické aspekty

Droga, získaná usušením samičích květenství, byla dříve používána v humánní
medicíně i zvěrolékařství. Podle četných lékopisů byly zhotovovány různé
přípravky ve formě extraktů, tinktur a mastí k vnitřnímu i zevnímu užívání
jako sedativa, přípravky navozující spánek nebo k léčení a tišení
neurologických a revmatických bolestí.
Akutními fyziologickými symptomy jsou obvykle hyperemie spojivek (zrudnutí
očí) a mírně zrychlený tep. Zdravotní dopady dlouhodobého užívání konopných
drog jsou různé, na jedné straně dochází k celkovému chátrání organismu
(způsobenému však spíše nepřímo), samotné kouření přináší podobná rizika
jako kouření tabáku z důvodu vysokého obsahu dehtu a tendence kuřáků držet
vdechovaný kouř dlouho v plicích. Možnými negativními dopady pak jsou
rakovina a záněty plic, dýchacích cest - průdušek, hltanu, hrtanu, ranní
typicky kuřácký kašel, snížená imunita vůči zápalu plic či průdušek. Ani
zde však nepanuje všeobecná shoda - někteří autoři (citovaní J. Hererem v
[7]) připisují marihuaně velkou bezpečnost co se týče karcinogenních účinků
z důvodu nepřítomnosti radioaktivity v látce (narozdíl od tabáku).
Nebezpečné může podle některých údajů být užívání kanabisu v době
těhotenství, kdy může vést k ohrožení vývoje plodu. Byla prokázána snížená
verbální schopnost u dětí předškolního věku, jejichž matky užívaly konopí
v době těhotenství. Uváděna bývá nižší porodní hmotnost novorozeňat. U mužů
dochází někdy ke snížení počtu spermií a hladiny testosteronu, avšak ani u
nejtěžších kuřáků nebylo prokázáno, že by kanabis snižoval sexuální
výkonnost nebo plodnost. Další nepříznivé zdravotní dopady fyziologického
charakteru nebyly dosud spolehlivě prokázány, i když se někdy hovoří
například o oslabování imunitního systému (dokonce na www stránkách DEA).
Jediným dokázaným škodlivým fyzickým účinkem marihuany tak zůstává
poškození plicního systému, které však může být redukováno použitím vodní
dýmky, uzavírá Dr. Grinspoon.[3]
Na druhé straně představuje konopí potenciální zdroj látek využitelných při
léčení či zmírňování symptomů mnohých chorob fyzických i psychických. Sem
patří zejména následující diagnózy:

glaukom (zelený zákal) - nevyléčitelná oční nemoc, při které v důsledku
neomezovaného zvyšování nitroočního tlaku působí neodstranitelné poškození
oka a následné oslepnutí. Mezi látkami, pomocí kterých lze glaukom do
určité míry kontrolovat, má THC při vysoké míře léčebné účinnosti nejmenší
škodlivé vedlejší účinky;

chemoterapie rakoviny - chemoterapie jako způsob léčby rakoviny se
vyznačuje silnými, až brutálními vedlejšími účinky, zahrnujícími utrpení
pacienta ve formě těžké nausey a mnohahodinového zvracení a dávení,
naprosté nechuti k jídlu, vypadání vlasů, ztráty na váze a celkově výrazně
snížené kvality života. U části pacientů lze tyto příznaky kontrolovat
pomocí syntetických, drahých antiemetik, u mnohých však tato nezaberou nebo
brzy zabírat přestávají. Zde je velmi často jediným účinným prostředkem
marihuana. Podle jedné studie, publikované v New York State Journal of
Medicine, u 56 pacientů, u nichž se nedostavila úleva po standardních
antiemeticích, zmizely symptomy v 78% případů, když kouřili marihuanu[4].
Jiná studie uvádí celkovou úspěšnost marihuany u 81% pacientů[5]. Při
průzkumu mínění členů Americké společnosti pro klinickou onkologii,
provedeném v r. 1990 Harvardskou univerzitou, uvedlo 44% z 1035 onkologů,
že nejméně jednomu pacientovi, podstupujícímu chemoterapii, předepsali či
doporučili ilegální užívání marihuany. Téměř polovina jich uvedla, že "by
předepsala konopí ve formě cigaret některým ze svých pacientů, kdyby to
bylo legální."[6]

astma, dýchací potíže - za tímto účelem byl cannabis hojně používán zejména
v 19. století. Aktivní látky z konopí působí jako bronchodilatátory
(rozšiřovače dýchacích cest) a marihuana se tak stává dobrým pomocníkem
proti záchvatům.

Dalšími chorobami a potížemi, u nichž bylo prokázáno v konkrétních
případech zlepšení symptomů či úplné vyléčení po použití marihuany bez
jakýchkoli závažnějších nežádoucích účinků jsou roztroušená skleróza,
epilepsie, migréna, paraplegie a quadriplegie (druhy ochrnutí),
Parkinsonova nemoc, nechutenství, poruchy spánku, pruritus (chronické
svědění), AIDS, menstruační křeče a porodní bolesti atd. Rovněž v
psychologii a psychiatrii je potenciál konopí vysoký díky jeho
anxiolytickým a antidepresivním účinkům, čehož se využívá např. při léčení
deprese či závislosti na alkoholu nebo opiátech. Uvádí se rovněž příklady
nepřímého působení na zdraví skrz psychiku - užívání konopí specifickým
způsobem mění psychiku konzumentů, a tak se mezi nimi nachází nadprůměrné
procento vegetariánů a lidí, dávajících přednost ekologickým a přírodním
potravinám a způsobu života. [1]
Důležitý je fakt, že teoretická smrtelná dávka je asi 40 000 krát vyšší než
dávka účinná[6] (srovnej s acylpyrinem a dalšími legálními léky, kde je
tento poměr často kolem 1:10), předávkování s následkem smrti nebo vážného
poškození zdraví je tedy u zdravého člověka prakticky nemožné. Naproti tomu
lze zejména při ústním požití velkého množství kanabisu vyvolat toxické
delirium, provázené zmateností, vzrušením, dezorientací, někdy
halucinacemi. Tento stav trvá pouze po dobu přítomnosti vysokého množství
THC v mozku (několik hodin).
V USA, kde je ve stále vyšší míře lékařské využití marihuany povolováno, je
v současné době na trhu syntetický preparát Marinol (od r. 1985) firmy
Unimed, obsahující aktivní složky konopí, v Německu je od r. 1998 na
lékařský předpis lék Dronabinol, užívaný jako analgetikum. Všeobecně však
panuje mezi odborníky shoda, že kouření marihuany je pro léčebné účely
vhodnější díky možnosti přesně odměřit dávku. Existují teorie o tom, že
užívání marihuany k léčebným účelům je dnes opět pouze v počátcích proto,
že farmaceutické koncerny nemají možnost na takovýchto lécích vydělávat
tak, jako na chemických léčivech ze svých laboratoří.
Za prospěšnost užívání marihuany k lékařským účelům se v některých článcích
vyslovily i významné lékařské časopisy, jako Journal of American Medical
Association či New England Journal of Medicine. Za legalizaci konopí se
postavily i někteří konzervativní představitelé, např. Milton Friedman či
vydavatelé londýnského časopisu Economist.
Mnoho bylo napsáno o srovnání marihuany s alkoholem či tabákem, tedy
drogami legálními, společností tolerovanými a v hojné míře akceptovanými.
Výsledky téměř všech studií zcela přesvědčivě dokazují relativně nízké
nebezpečí konopných drog oproti těmto látkám. Americké statistiky uvádějí,
že kuřáci marihuany žijí v průměru o 8 až 24 let déle, než lidé holdující
legálnímu alkoholu nebo tabáku. Zatímco alkohol zabíjí jen v USA ročně
přímo 125 000 lidí (nepočítány nehody apod.) a tabák asi 390 000, úmrtí v
důsledku konzumace marihuany nebylo prokázáno ani jediné. Dokonce se uvádí,
že ani vznik rakoviny plic pravděpodobně nebývá důsledkem kouření
marihuany, neboť na rozdíl od tabáku zde nedochází k vdechování
radioaktivních látek. Údaje o množství dehtu v marihuaně byly značně
zkresleny použitím listů namísto květů v často citované studii.[7]

1.3.4 Významné studie [7]

Konopí bylo předmětem mnoha vědeckých i pseudovědeckých studií, z nichž
většina se pokoušela usvědčit konopí z některých obvinění, jimiž byla
ospravedlňována prohibice. Zvláště se zabývaly otázkou, zda konopí působí
morální či fyzický úpadek. V "úkolu" prokázat závažné škodlivé účinky však
většina těchto studií propadla, naopak, jejich závěry jsou zdrojem
informací o možných terapeutických použitích a několik z nich se přímo
postavilo za legalizaci užívání cannabisu.

Jednou z prvních studií působení konopných drog byla Zpráva Komise o
otázkách indické konopné drogy (The Report of the Indian Hemp Drug
Comission), zveřejněná v roce 1894, čítající 3000 stran. Toto šetření,
uložené a financované britskou vládou, dospělo k názoru, že neexistuje
důkaz o mentálních či morálních škodách, které by byly způsobeny umírněným
užíváním těchto drog a pravidelné, mírné užívání ganji či bhangu
(marihuana) přirovnává k střídmému a pravidelnému pití whisky.

Další významnou studií je např. Zpráva LaGuardiovy komise (LaGuardia
Comitee Report). V r.1938 si starosta New Yorku F.H. LaGuardia vyžádal na
Newyorské lékařské akademii jmenování zvláštní komise pro studium konopí,
která publikovala své rozsáhlé výsledky v r. 1944. Studie zaměřená na
sociologické, klinické a farmakologické aspekty dané problematiky odmítla
hanlivé výpady proti konopí a dochází k závěru, že marihuana přináší
kuřákům pocit sounáležitosti, nevede k závislosti v lékařském slova smyslu
ani k závislosti na jiných, silnějších drogách, není určujícím faktorem
trestných činů a že publicita věnovaná katastrofickým účinkům kouření
marihuany je neopodstatněná.

V roce 1970 v USA ustavená Národní komise pro konopí a zneužívání drog,
vedená bývalým guvernérem Pennsylvánie R. Shaferem, tzv. Shaferova komise
dospívá k podobným výsledkům, odmítá možnost fyzické závislosti, připouští
však psychickou závislost v případě dlouhodobého užívání vyšších dávek.
Psychózy vyvolané marihuanou považuje za extrémně vzácné a vyskytující se
jen u predisponovaných jedinců, a konečně uvádí, že "současný rozsah
užívání marihuany v USA neohrožuje zdraví národa."

Mezi další důležité studie, které hovoří více či méně ve prospěch
marihuany, patří Jamajská studie, zahájená v r. 1970, jejíž výsledky byly
publikovány v r. 1975, která uvádí zvýšenou pracovní motivaci i
produktivitu jamajských dělníků po intoxikaci marihuanou, zdůrazňuje dále
zdravotní neškodnost a naopak používání coby mnohaúčelového léku. Podobné
výsledky plynou z Kostarické studie z r. 1971, Koptské studie z r. 1981
nebo studie Aljašské státní komise z r. 1989. Tyto a další studie se
shodují v tom, že kriminální tresty za užívání marihuany jsou
neopodstatněné.

V roce 1999 byla publikována zpráva amerického Institutu pro medicínu,
nazvaná Marihuana a medicína. Vyhodnocení vědeckých poznatků je výsledkem
velmi podrobného zkoumání všech dostupných dat o účincích konopí. Na
přípravě se podílelo 22 odborníků, převážně univerzitních profesorů,
dalších 13 pak zprávu redigovalo. Zpráva potvrdila možnosti lékařského
využití u řady chorob (přičemž u některých chorob z medicínského hlediska
kanabis neléčí, ale spíše ulehčuje průběh nemoci), stejně jako nebezpečí
zdravotního poškození dýchacího systému při kouření. Dalším významným
závěrem je konstatování, že marihuana není přestupní stanicí k tvrdým
drogám. [8]

Několik málo studií však přece jen přišlo s pro marihuanu nepříznivými
výsledky. Při bližším prozkoumání metodiky však nalézáme často nekorektní
vědecké postupy. Podívejme se na okolnosti dvou takovýchto velmi často
citovaných studií.

Zaprvé, Tulane University Study z roku 1974, vedená Dr. Heathem, došla k
závěru, že jedním z nevyhnutelných následků užívání marihuany je trvalé
poškození mozku. Tvrdil, že opice makak rhesus kouřící pouze ekvivalent 30
jointů denně začaly zakrňovat a zemřely během 90 dnů. Narozdíl od studií,
které došly k promarihuanovým závěrům a u kterých byl pečlivě, detailně
zdokumentován průběh, postupy a metody, u Heathovy studie byly tyto postupy
zjištěny až po 6 letech soudních pří na základě nového zákona o svobodě
informací. Bylo zjištěno, že připoutaným opicím s plynovými maskami byl
podáván ekvivalent 63 silných kolumbijských marihuanových cigaret v
pětiminutových intervalech, což vedlo zjednodušeně řečeno k zadušení a
otravě oxidem uhelnatým. Závěry této studie byly poté odborníky zavrhnuty.

Zadruhé, studie Dr. G. Nahase z Columbijské univerzity. Dr. Nahas, osobně
spjatý s vysoko postavenými osobami represního aparátu, došel ve svých
pracech k závěrům, že konopí způsobuje poškození chromozomů, testosteronů a
má řadu dalších následků, porušujících imunitní systém. Tyto výsledky, ač
často propagovány úřady jako DEA či NIDA, nebyly nikdy reprodukovány v
četných jiných výzkumných studiích a Columbijská univerzita se od
Nahasových marihuanových výsledků specificky distancovala na speciálně
svolané tiskové konferenci v roce 1975. Nicméně tyto staré a
zdiskreditované studie jsou dodnes citovány DEA a poskytovány různým
rodičovským sdružením, církvím, médiím apod. jako platné a dokazující
škodlivost konopí, dokonce leta poté, co NIH (Národní institut zdraví) v
roce 1976 nařídil, aby Dr. Nahas nedostal kvůli trapným výsledkům z počátku
70. let už ani cent ze státního rozpočtu na své cannabisové studie a
dokonce i po Nahasově údajném vlastním odvolání svých závěrů v roce 1983.

Podobně se nepotvrdily zprávy, že se THC metabolity ukládají dlouhodobě (30
dní) či trvale v tělních tukových buňkách, zejména v mozku a rozmnožovacích
orgánech. Aktivní složky se podle dalších vědců rozptýlí při prvním nebo
druhém průchodu jater a ukládají se pouze zbytkové, netoxické a neškodné
metabolity, jichž se tělo zbavuje později. Podobně je tomu u mnoha jiných
konzumovaných látek. K jiným lékařským studiím pak například stát dodával
pouze listy konopí, jež mají nesrovnatelně nižší účinky než květy a rovněž
obsah dehtu je v nich podstatně vyšší.
Dalším uváděným negativním průvodním znakem užívání marihuany může být
podle Dr. M. Aliapoulia a Dr. J. Harmona tzv. gynekomastie, tj. zvětšení
prsou u mužů. K pozitivnímu vztahu mezi intenzivním užíváním cannabisu a
touto nemocí, způsobenou podle nich podobností složek THC a ženského
hormonu estrodiolu, dospěli na základě léčby pouhých 13 pacientů ve věku 22
- 26 let.[9] Samotní uvedení doktoři vyjádřili údiv nad tím, že ačkoli již
dříve publikovali četné, s konopím nesouvisející zprávy a neměli širší
publicitu, po této zprávě se stali díky množství článků v univerzitních
novinách a rozhlasovým a časopisovým interview slavnými.
Světová literatura cituje i výsledky jedné československé studie z roku
1960, provedené na Univerzitě Palackého v Olomouci, která zjistila
antibakteriální účinky některých kanabinoidů na některé viry, rezistentní
vůči penicilinu a jiným antibiotikům [6].

1.3.5 Další nebezpečí marihuany

Kromě nepříliš nebezpečných přímých účinků marihuany na zdraví jednotlivce,
které byly prodiskutovány výše, se největším nebezpečím kanabisu jeví
skutečnost, že v některých případech mohou být díky psychoaktivním
vlastnostem zhoršeny pozornost, krátkodobá paměť, schopnost koordinace
pohybů. To může být příčinou různých nehod, ačkoliv názory na řízení
vozidel a strojů pod vlivem konopí se liší.
Několik výzkumníků uvedlo, že marihuana na druhé straně způsobuje snížení
chuti riskovat a intoxikovaný člověk omezuje rychlost jízdy [6, 17], a
celkový účinek hodnotí jako nejednoznačný, i když se většina vědců přiklání
k názoru, že míra rizika je o něco zvýšená. Zejména při komplexních
činnostech, vyžadujících rychlé rozhodování, jakými jsou např. pilotování
letadla, řízení vlaku či obsluha strojů, manipulace se zbraněmi aj. může
marihuana představovat nebezpečí a její požívání při těchto příležitostech
by mělo být vyloučeno.[10] V této souvislosti je třeba zmínit pozorovanou
tzv. "toleranci v chování", tj. schopnost dlouhodobých uživatelů
kompenzovat účinky opojení. Tato schopnost značně redukuje účinky opojení
na pozornost a pohybovou koordinaci.
V této subkapitole se zabýváme pouze nebezpečím fyzického a
psychosomatického charakteru. Další, mnohem častěji uváděná nebezpečí, jako
možnost implikace přechodu na tvrdé drogy, budou prodiskutovány níže.

1.4 Průmyslové využití konopí [11]

Je nutné se alespoň ve stručnosti zmínit o možnostech konopí jako technické
plodiny. V minulosti tvořil konopný průmysl jednu ze stěžejních oblastí
zemědělství i průmyslu a například není příliš známo, že konopí pro
technické účely (tehdy šlo konkrétně o ruské konopí, jednu z hlavních
světových zásobáren) sehrálo jednu z hlavních rolí v období napoleonských
válek (z Ruska jako spojence Francie se konopí "načerno" vyváželo do
Británie pomocí Brity ovládaných amerických lodí, což bylo zřejmě minimálně
jedním z hlavních důvodů Napoleonova tažení na Moskvu [7, 14].
Konopné vlákno je značně pevné a pružné, ale také odolné vůči hnilobě a je
ideálním pro výrobu mnohých textilních produktů, méně jakostní vlákno
(koudel) se používá například k utěsnění vodovodního potrubí. Pěstování
konopí je nesrovnatelně šetrnější k půdě a životnímu prostředí než bavlna,
jež vyžaduje nejlepší půdu a značná množství pesticidů a dalších hnojiv.
Velký význam má i konopné semeno, obsahující až 35% oleje, sloužící k
výrobě laků, fermeže či k potravinářským a kosmetickým účelům. Konopná
semena jsou po sóje druhým nejbohatším zdrojem bílkovin, které jsou zde
navíc obsaženy v podobných proporcích, jaké byly objeveny v krevní plazmě,
a tak by se tato semena mohla stát nejúplnějším rostlinným zdrojem na Zemi.
Jako užitečná se tato skutečnost jeví v souvislosti s nenáročností
pěstování konopí a hladomorem ve třetím světě.
Značný průmyslový potenciál má i odpad při získávání konopného vlákna, tzv.
pazdeří, ze kterého se ekologicky čistým způsobem, bez použití bělení
chlorem (a tedy bez vzniku jedovatého dioxinu) vyrábí papír či stavební
desky. O potenciálu při šetření lesů svědčí fakt, že z hmoty vyprodukované
na 1 ha konopí za rok lze vyrobit tolik papíru, jako z 4 ha "ročního
přírůstku" lesa.
Konopí je však zejména obrovským, obnovitelným a ekologicky čistým
potenciálním zdrojem energie, neboť vytvořená biomasa dosahuje hodnot kolem
50-60 tun zelené (10-12 tun suché) hmoty na hektar. Z ní je možno získat
190-217 GJ energie s tím, že je téměř 2x výhřevnější než hnědé uhlí při
nižším obsahu popelovin a prakticky nulovém obsahu síry.[15] Rovněž ve
srovnání s kukuřicí či cukrovou třtinou, nejbližšími rivaly konopí v
produkci biomasy, dosahuje konopí asi čtyřnásobně vyšší efektivity.
Procesem pyrolýzy se dá biomasa přeměnit na jakési dřevěné uhlí a na
metanol, použitelný jako zdroj paliv. Odhaduje se, že pěstování konopné
biomasy pouze na 6% americké zemědělské půdy by uspokojilo všechny americké
energetické potřeby a fakticky by ukončilo závislost na fosilních palivech.
Přitom konopí je rostlina nenáročná jak na půdu, tak na hnojení a navíc
vykazuje protierozní účinky.
Rowan Robinson v knize Konopný manifest uvádí řadu produktů, které lze
efektivně vyrábět z konopí. Patří sem kromě kompletního sortimentu tkanin
papír, lepenka, laminát, izolace, beton (francouzská společnost Isochanvre
si nechala patentovat konopnou náhražku betonu, stejně pevnou, ale 7x lehčí
a navíc pružnější a lépe izolující, ze které bylo již postaveno v Evropě a
v Kanadě několik set domů), koupelnové závěsy, konopný alkohol, pivo,
snowboardy, masážní oleje, balzámy na rty, šampony a kondicionéry, mýdla,
parfémy, krmiva pro ptáky atd.
Henry Ford v prosinci 1941 v časopise Popular Mechanics představil
automobil, vyrobený převážně z konopí. Další uváděné výhody jsou příspěvek
ke zmírnění skleníkového efektu, "vyčišťování" půdy, možnost nahradit
používání ropy, výrazně snížit kácení lesů, poskytnutí ekonomicky výnosné
alternativy pro rozvojový svět. Z výše uvedeného někteří autoři vyvozují
potenciál k obrovskému ekonomickému růstu a dlouhodobé konjunktuře, ke
kterým by došlo v důsledku legalizace konopí díky jeho mnohostrannému
využití a následné schopnosti nastartovat i komplementární, související
odvětví, což zahrnuje téměř všechny ekonomické činnosti.
Průmyslové konopí budí stále větší zájem ekologicky orientované veřejnosti,
oseté plochy se každoročně zvyšují, některé státy (např. Švýcarsko) a poté
i EU vypracovaly plány podpory konopnému průmyslu, zahrnující i subvence. I
v České republice začínají první pěstitelé technické konopí pěstovat,
v současné době se zatím jedná řádově o několik desítek hektarů ročně.
Každoročně je pořádáno několik mezinárodních veletrhů, na nichž se
kontaktují a kontrahují jednotlivé podnikatelské a zákaznické subjekty.
K nejznámějším a největším (na ploše 4,5 km˛) patří v německém Hennefu
pořádaná výstava a veletrh Canabusiness - v r. 1999 zde mělo zastoupení
cca. 150 společností z 15 zemí světa. České sdružení KONOPA, zabývající se
průmyslovým využitím konopí, uspořádalo koncem března 2001 první ročník
konopného veletrhu KONO-BUSINESS v rámci výstavy EKOSTYL v Č. Budějovicích.
Zejména energetický potenciál si zaslouží do budoucna velkou pozornost.

1.5 Konopné drogy a společnost

Celá tato práce je o rostlině, která pouze ve spojení s člověkem dostává
jméno droga. Dohady, vzájemně si odporující vyjádření různých odborníků i
pseudoodborníků, stejně jako politické a právní problémy, jsou tedy o
člověku. PhDr. Ivan Douda z nadace Drop-in v předmluvě k [4] trefně říká,
že "ve vztahu člověka a drogy platí a je pravdou zároveň A i ne-A,
nejdůležitějším pojmem tohoto vztahu je PARADOX". V historii lidské
civilizace neexistuje žádná kultura, která by nějakou drogu neužívala, či -
v dnešní terminologii - nezneužívala.
Typickými kulturami, založenými na užívání konopných drog, jsou kultury
arabské a islámské (někdy se dokonce tvrdí, že úpadek arabského světa má
kořeny v masové konzumaci hašiše), dále asijské v oblasti Indie, Nepálu a
okolí. Marihuana si však dobývá postupně místo na výsluní v celém světě a
postupně si začíná budovat tradici i v kulturách, tradičně postavených na
alkoholu (Evropa, Severní Amerika) či jiných drogách.
"Na rozdíl od zvířat je člověk vybaven čímsi zcela nevymezitelným - duší či
duchem. Vědomím smrti. Humorem, abstraktním myšlením. To vše se projevuje
mimo jiné touhou po sebepřekonání, transcendentnu, touhou po poznání
elementárních, esenciálních jevů a úzkostí. To vede dříve nebo později ke
stresu, napětí, hledání. Hledání pomocí všech existujících prostředků. A
zde nastupují drogy...
Jak v průběhu historie mizela izolovanost jednotlivých kultur, jak
zvyšující se produktivita práce osvobozovala člověka od totální závislosti
na každodenní dřině, narůstala také úloha drog v životě lidstva. Lidé -
experimentátoři - zkoušeli nové objevy, nové drogy, a začínali si pěstovat
návyk. Příčinou toho však nebyla ani tak jedovatost nebo nebezpečnost
těchto látek, jako spíše jejich novost a neznalost těch, kteří s nimi
přišli do styku. Droga přišla bez celého kontextu zvyklostí a rituálů,
který v její domovině chránil konzumenty před potupnou závislostí."[1]
K citaci J. X. Doležala lze připojit příklad kontaktu amerických indiánů
s alkoholem.
S postupem let se ale drogy stále více rozšiřují a stávají masovou
záležitostí, a to primárně z ekonomických důvodů. Kromě růstu společenské
produktivity, objemu volného času, životní úrovně apod. rostla také
přetechnizovanost a s ní nároky, kladené na jednotlivce, a tím pádem také
počet jedinců neschopných tyto nároky plnit. Od takovéto frustrace je k
drogám vždy blíže. Jako důsledek pak "ve dvacátém století paranoidní mozky
amerických protestantů vyprodukovaly šílenou vizi společnosti bez drog."
[1] Začala válka proti drogám, war on drugs, paradoxně vzešlá ze země s
hlubokou demokratickou tradicí.
Z hlediska jednotlivce je důležitý zejména dostatek informací o
psychotropních látkách. Pak můžeme hovořit o svobodné volbě, zda drogy
užívat či nikoliv. Mnohem horší je, že postoj k drogám musí zaujímat
společnost, neboť se od nich odvíjí řada společensky relevantních jevů. Od
toho, že činí část populace práce neschopnou přes kriminalitu a
nepopiratelné poškozování zdraví lidí. Oním postojem je ve většině dnešních
společností tvrdá represe a prohibice - postoj zjevně nefunkční a přežitý,
přesto stále přežívající. Tyto postoje pramení mimo jiné ze zmateného
mišmaše vzájemně si odporujících dat, i když působení může být oboustranné.

DeKorne odhaduje, že "poměr střízlivých faktů k pověrám a pověstem je
v této oblasti tak jedna ku dvěma."Ačkoliv tento odhad i následující názor
byly vysloveny na adresu psychedelických rostlin a psychedelik obecně a
nesouvisí příliš s hlavním zaměřením práce, do značné míry platí i pro
kanabis a pro zajímavost budiž uveden: DeKorne se nemůže zbavit dojmu, že
za fámami a značnými nejasnostmi kolem psychedelik je i něco jiného, než
jejich ilegálnost. Domnívá se, že používáním psychotropních rostlin
dosahujeme jiných oblastí vědomí, kde se dotýkáme mýtotvorných archetypů
lidské psychiky, aniž by nás při tom vedly nějaké předchozí zkušenosti či
společenská tabu (typu: u alkohol - nevypít denně litr rumu, pozn.aut.).
"Nenavazujeme na žádnou tradici (šamanskou, náboženskou nebo vědeckou),
která by našim zkušenostem dodala strukturu, a tak není divu, že vytváříme
,guláš' z faktů a fantazií podle libosti okořeněný touhami a pověrami.
Připadá mi to, že se chováme podobně jako středověcí kartografové, kteří do
neznámých oblastí na mapách vpisovali ,zde mohou být lvi'."[12]
Rovněž J.Keller z FF MU Brno trefně poznamenává: "Vlastní důvod odporu
státní moci vůči drogám je daleko hlubší (než tradičně propagované
represionistické argumenty, pozn.aut.) a souvisí s obavou, že budou
narušeny některé ze základních mýtů, které o sobě moderní společnost
pěstuje."[13] Stát si tak uzurpuje pravomoc omezit svobodu jednotlivce, bez
ohledu na to, že mnoho uživatelů drog, a o konopných to platí zejména, své
okolí a při uváženém zacházení ani sebe žádným způsobem neohrožuje.
Konopí je díky svým vlastnostem mezní "měkké" drogy přímo předurčeno k
tomu, aby rozdělilo posuzující na spíše optimisty, zdůrazňující svobodu a
zodpovědnost jedince za svůj život, a na ty druhé, kteří vidí člověka spíš
jako jedince potřebujícího kontrolu a dohled, jehož je třeba řídit i proti
jeho vůli. Argumenty zastánců represe jsou známy - kriminalita, zdravotní
poškozování, stínová ekonomika, růst společenských nákladů na likvidaci
důsledků konzumace drog, narušování struktury společnosti. Velká část
těchto jevů má však podle některých autorů kořeny nikoliv v existenci drog
nebo neschopnosti státních aparátů, ale - opět paradox - právě v samotné
represi. Podívejme se na některé z argumentů poněkud blíže.

1.5.1 Kriminalita

Drogovou kriminalitu obecně můžeme rozdělit na tři oblasti. Za prvé,
kriminalita související přímo s intoxikací, působená pod vlivem drogy.
Tento druh trestné činnosti je u konopných drog velmi vyjímečný a pokud už
se jí někdo pod vlivem THC dopouští, je to ze zcela jiných důvodů a se
samotným užitím drogy má pramálo společného - narozdíl od tradičního, a
tedy legálního alkoholu. Neexistuje žádný signifikantní důkaz, že by
intoxikace ilegální drogou prolamovala bariéry a zvyšovala ochotu páchat
trestné činy [16]. Statistiku trestné činnosti pod vlivem drog ukazuje
graf. Dlužno podotknout, že čísla mohou být zkreslená, neboť například na
přítomnost konopných drog se pachatelé často netestují.



Pramen: Zpráva o stavu a vývoji ve věcech drog v ČR za rok 1996, PS
Parlamentu ČR 1997, tisk 198 (uvedeno v [16]).

Rovněž americké policejní prameny připouštějí, že jakýkoliv přesun od
konzumace alkoholu k marihuaně by téměř jistě snížil počet spáchaných
trestných činů.[14]
Druhým typem zločinnosti je trestná činnost konaná za účelem získání
prostředků na nákup drogy. I zde se jedná u konopných drog o vcelku
zanedbatelnou položku, a sice z následujících důvodů: mnoho uživatelů si s
nízkými náklady pěstuje vlastní rostliny, neexistuje fyzická závislost,
ceny konopných drog jsou ve srovnání s jinými ilegálními drogami nízké,
uživatelé jsou schopni normálně pracovat a na své hobby si vydělat, navíc
party kuřáků bývají solidární a kouřívají "všichni společně" atd. Nicméně i
zde je vidět neblahý vliv represe - ceny na černém trhu jsou stále
mnohonásobně vyšší než skutečné výrobní ceny a v případě legalizace by i
při tvrdém zdanění prodeje tento druh kriminality díky nízkým cenám
pravděpodobně zcela vymizel.
Třetím a posledním druhem drogové kriminality je pak trestná činnost
spojená s výrobou, přechováváním a distribucí omamných látek. Zde se lze
setkat s rozdělením na 2 podoblasti. Za prvé, výroba a přechovávání pro
vlastní potřebu či pro potřebu malé skupiny přátel, v případě konopí jde o
pěstování a držení několika rostlin. Zde je represe jednoznačným zlem,
omezováním svobody jednotlivce, jedná se o kriminalitu umělou, vytvořenou
právě represivní politikou. Takto stát de facto staví do pozice zločinců
zdravé, inteligentní, tvořivé a pracující, jindy zase nemocné a marihuanu
jako jediný účinný lék potřebující lidi jen proto, že se svými způsoby
odlišují od našich tradičních kulturních zvyklostí, od křesťanské tradice
se odvíjejících. Druhým pododílem je výroba a distribuce ve velkém, často v
mezinárodním měřítku, činnost tzv. "narkomafií", snažících se stále
rozšiřovat okruh svých odběratelů a závislých jedinců a na nich následně
brutálním způsobem vydělávat. Tato činnost je v první řadě motivována
astronomickými zisky těchto organizací (odhady hovoří o 500 mld. USD ročně
!) a tedy i možností zaplatit jakékoliv riziko, o politické a policejní
korupci a praní špinavých peněz ani nemluvě. Násilné, zastrašující a
korumpující chování obchodníků s drogami je důsledkem neexistence legálních
institucí, řešících spory a přitažlivostí oboru pro kriminálně disponované
osoby. Tato skutečnost tedy není způsobena samotnou existencí drogy, nýbrž
opět v první řadě represí. Obrovské částky na represi námi všemi
prostřednictvím státu vydávané pak chybí při financování léčení závislých,
preventivních a vzdělávacích programů a programů učení "života s drogou".
Někdy bývají vyčleněny zvlášť další 2 okruhy, doprovodná finanční
kriminalita zahrnující nemožnost zdanit a rovněž společnost demoralizující
skutečnost obrovských rabatů v obchodě s drogami a "praní špinavých peněz",
dále pak nebezpečí korupce. Můžeme důvodně spekulovat o tom, zda
s rostoucí tvrdostí represí neroste i toto nebezpečí, v praxi lze však tuto
domněnku těžko verifikovat. V USA je každoročně odsouzeno za drogovou
korupci kolem 100 policejních úředníků.[16] V roce 1999 bylo v Miami
obžalováno 50 zaměstnanců American Airlines a mezinárodního letiště za
pašování drog do USA v jídelních vozících, popelnicích a sáčcích na
odpadky.

1.5.2 Cannabis jako startovací droga

Dlouho se věřilo a zdůrazňovalo, že konopí je startovací drogou k braní
tvrdých drog. Tento názor je velice diskutabilní a v podstatě všichni
autoři daný problém seriózně zkoumající docházejí k závěru, že takhle
jednoduše věc opravdu nestojí. A nejde jen o to, že uživatelé tzv. tvrdých
drog prošli rovněž rodinou, školou, alkoholem, kouřením tabáku, byli
konfrontováni s hodnotami společnosti. Existuje nespočet uživatelů konopí,
kteří nikdy tvrdou drogu neokusili.
Kontakt s jakoukoli "měkkou" drogou v časném věku však přispívá k rizikovým
faktorům, zvyšujícím pravděpodobnost kontaktu s dalšími drogami. Jde o to,
zda jsou tyto faktory dostatečně vyváženy faktory ochrannými. Obecně však
jistá souvislost mezi tím, v jakém věku člověk okusí měkké drogy a
nebezpečím kontaktu s tvrdou drogou existuje.[9]
Hlavním nebezpečím marihuany však pravděpodobně přes všechnu hysterii a
nepodložené hrozby zůstává možnost přivedení mladého člověka do skupin či
společenství, kde jsou tvrdé drogy normou. Další hrozbou je neinformovanost
- neinformovaný člověk poté, co pozná minimální škodlivost nelegálního
konopí, snáze podlehne omylu, že tvrdé drogy jsou podobně nebezpečné jako
"tráva". Konzumace marihuany tedy skutečně může vést ke konzumaci tvrdých
drog, ale jen díky lžím propagandy, díky tomu, že společnost často chápe
drogu jako drogu a prezentuje je stejně. U neinformovaných kuřáků marihuany
se pak bariéra, bránící vyzkoušení jiné drogy, snižuje - oni už přece drogy
berou.[3]
Přímou závislostí tato droga ohrožuje jen relativně malou část populace,
jedince k závislosti vybavené. Kdo to ale je a kdo není a jak to můžeme
říci předem? Zavírání do kriminálů za užívání konopí však lze považovat za
zločin - zde je právě onen Doudův paradox. Lze tak souhlasit s názorem, že
v problému represe kontra legalizace jde o hledání šťastného optima -
legalizace, která nenabízí drogu jako chléb, a represe, která je ještě
účinná a přitom lidsky přijatelná.[4]
Současnou situaci výborně charakterizuje známý výrok dr. J. Markse:
"Některé drogy nejsou zakázané proto, že by byly nebezpečné, ale jsou
nebezpečné proto, že jsou zakázané."[14]

1.5.3 Organizace, zabývající se konopím

Ve světě i u nás v současné době existuje mnoho organizací a sdružení,
zabývajících se převážně otázkou konopných drog, případně konopnou
rostlinou jakou takovou, a to zejména v souvislosti s jejím právním
statutem, který je často v protikladu s ekonomickým i obecným potenciálem
této rostliny. Pravděpodobně nejvíce takovýchto organizací nalezneme v USA.
Mezi nejznámější zde patří např.[15]:
Sdružení BACH (Business Alliance for Commerce in Hemp, Obchodní sdružení
pro obchod s konopím), zabývající se spíše mnohostranným nedrogovým
ekonomickým využitím konopí, vydávající knihy a další materiály pro
stávající, ale hlavně potenciální podnikatele v těchto oborech;
Asociace konopnářského průmyslu (Hemp Industries Association), založená 40
firmami obchodujícími s ko

Michal Řehák
16.04.2004

gALERIe

VARHOŠT 03 - RAFT...

- 1 - - 2 - - 3 - - 4 - - 5 -
KOMENTÁŘ

sURFINIe
web.archive.org
web.archive.org . Cestujte časem po Inetu . kasparek
Další odkazy
CNW:Tracker